,,Původní bydlení bylo v rodinném domě s rodiči. Člověk má sice u rodičů určité zázemí, ale také často musí myslet no to, že v domě nebydlí sám a nemůže sám rozhodovat o změnách, týkající se domu a zahrady. Přáli jsme si být sami a vytvořit si vlastní domov podle našich představ.”
,,Dříve jsme také bydleli v rodinném domě ale touha, přestěhovat se blíže k rodině syna, nás donutila postavit nový dům.”
,,Původně jsme chtěli rekonstruovat starší dům po babičce, ale rozhodli jsme se raději pro nový dům. Toužili jsme po vlastním bydlení a osamostatnit se.”
Ruch velkoměsta, neustálý spěch, dopravní zácpy a žádné soukromí přivedly nakonec rodinu z hlavního města na myšlenku bydlení ve vlastním domě, kde by vládla pohoda, ticho a klid.
Každý, kdo jako pan Tomáš prožil svoje dětství na klidném venkově, pochopí, že takový člověk si jen těžko zvyká na život v rušném anonymním velkoměstě. A proto se i on po založení rodiny snažil o návrat ke kořenům a stavba vlastního bydlení v Nehvizdech, byla kompromisem klidného bydlení a možnosti dojíždění do zaměstnání do Prahy.
